Odjíždím...pryč na 100 dnů, sám bez lidí co znám, bez telefonátů o ničem, bez toho vnitřního magora - tohle musíš, ještě tohle a pořád dokola. Celej život pořád dál a dál, to fakt ne. Ráno jako každý jiný, naštvanej, nedospalej, malej kluk je od pěti vzhůru, chce si prostě hrát s tátou. Já taky nemůžu dneska nějak spát a když se to sečte - takovej normální den. Poslední oholení hlavy, to mám jako rituáll od doby, kdy se mi zabil kamarád na motorce po třech minutách své první jízdy. Snídaně s dětmi a partnerkou a pak jedeme. Pořád to vypadá dost šíleně, ale pořád to má šanci, uvidíme.

Pro koho je přednáška určena

pro lidi se zájmem o poznávání jiných krajů, lidí a sama sebe

• Switch Camera